Sine musika nula vita!!!Sine vita nula musika!!!

Prag

16. července 2014 v 22:51 | Simona Kuboušková |  Slohy
Meine Herren und Damen, möchtet iht etwas über Prag erfahren? Und einen abenteuerlichen Tag in dieser Stadt erleben? Jetzt werden wir die Rundgang durch die Königsstadt Prag unternehmen. Folgt mir schnell ohne Zögren!
Zuerst werde ich euch ein Paar Informationen über diese Stadt sagen. Prag ist die Hauptstadt der Tschechischen Republik und die größte Tschechische Stadt. Hier leben etwa eine Milion Leute.
Und jetzt können wir mit der Besichtigung beginnen. Unsere Rundgang fangt in der Prager burg an. Hier regiert unser Präsident Václav Klaus. Unter die Bestandteilen der Prager Burg gehört zum Beispiel St. Weitsdom. Hier gibt es aber viele andere Kultursplätze. Der bekannte Platz ist der Altstädter Ring. Hier steht die Altstädter Turmuhr. Jede volle Stunde können wir die zwölf Apostel sehen. An der andere Seite des Altstädter Rings befindet sich die gotische Teynkirche. In der Mitte des Rings ist Jan-Hus-Denkmal.
Wenn wir durch Celetná Straße gehen werden, werden wir zum Pulverturm kommen. nahe von hier ist der Wenzelsplatz. Hier steht das Denkmal St. Wenzel. Gegenüber dem Denkmal haben wir das Nationalsmuseum.
Der bereumteste Tschechische König Karl IV. hat auch viele Prager Sehenswürdigkeiten aufgebaut. Zum Beispiel die Karlsbrücke über die Moldau, die Karls-Universität oder die Kleinseite.
Diese Rundgang durch Prag wird beim Nationaltheater beenden. Und jetzt könnt ihr einige Andenken in diesen Geschäfte einkaufen. Aber Vorsicht! Prag ist sehr groß, hier gibt es viele Straßen und man kann sich hier einfach verlaufen.
 

Živá či reprodukovaná hudba? / Life or recorded music?

14. července 2014 v 18:04 | Simona Kuboušková |  Slohy
Má odpověď na otázku, zda preferuji živou či reprodukovanou hudbu, je jednoznačná. Rozhodně dávám přednost hudbě reprodukované, ale koncert živé kapely rovněž neodmítnu. Přesto však koncerty příliš nevyhledávám.
Ačkoliv je při koncertech možnost vidět zpěváky na živo a sledovat jednotlivé hudebníky, jak perfektně ovládají své hudební nástroje, je zde i několik zásadních nevýhod.
Nejprve bych uvedla vysoké finanční náklady, které jsou spojeny s velice obtížným sháněním vstupenky a s dopravním spojením s místem, kde se koncert odehrává. Koncerty se obvykle konají v pozdních hodinách, tím pádem roste nebezpečí přepadení a případného sexuálního obtěžování mladých dívek. Oběť pak nemá šanci se dovolat pomoci, protože v davu a za velkého hluku ji nikdo pozornost věnovat nebude. Bohužel, ke koncertům patří i alkohol, cigarety a dokonce i drogy, s čímž rozhodně nesouhlasím. V poslední řadě bych uvedla, že hudba na koncertech je velice hlasitá, což může vést k poškození sluchu.
Co se týče poslechu hudby, mnohem raději uvítám písničky z rádia, které si pustím doma při úklidu, nebo jednoduše hudbu ze sluchátek, která umožňují poslech téměř kdykoliv, například při cestování.
Na závěr jedno doporučení: neznám nic lepšího, než když si lehnu do horké vany, zapálím si svíčky a relaxuji při své oblíbené hudbě, která mi hraje z rádia. mohu si regulovat její hlasitost a vybírat si písničky podle své nálady. A to je má cesta ke spokojenosti...



My answer to the question whether I prefer live or recorded music is clear. I definitely prefer the reproduced music, but I also can't refuse good live band concert. However, I do not seek concert so much.

Although the concerts allow us to see live singers and see how musicians control their musical instruments, there are several major disadvantages.

First, i would like to mention the high financial cost that is associated with a very difficult hunting for tickets and transport links with the place where the concert takes place.
Concerts usually take place in the late hours, thus increases the rick of assault and possible sexual harassment of young girls. The victim then has no chance to summon help, because of a large crowd and big noise.
Unfortunately, the concerts include alcohol, cigarettes and even drugs, with which I disagree strongly.
Finally, I would like to mention that music at concerts is very loud and it can damage our hearing.

As for listening to the recorded music, I do welcome songs on the radio that I can listen to while cleaning at home, or simply music from the headphones, which allow me to listen to the music almost any time, for example while travelling.

In conclusion I have one recommendation: I know anything better than lying in a hot bath with lit candles and relaxing with my favorite music thar is played on the radio. I can control the volume and choose the songs according to my mood. And this is my way to my satisfaction...

Facebook - zloděj času

14. července 2014 v 17:14 | Simona Kuboušková |  Slohy
Představme si běžný den dnešního teenagera. Přijde domů ze školy a první, co udělá, je, že zasedne k počítači a otevře si Facebook, v dnešní době nejvyužívanější sociální síť. Mladí lidé dokáží u Facebooku prosedět klidně i celé hodiny.
Říkáte si, co na tom Facebooku může někdo tak dlouho dělat? Prohlížet si fotografie, chatovat s přáteli či psát do svých statusů o tom, jak je dnešní odpoledne nudné... ještě aby nebylo, když se dotyčný hrbí nad klávesnicí a zírá do monitoru tolik hodin v jednom kuse.
Poohlédněme se do dob, kdy žádné sociální sítě neexistovaly. Lidé chodili často na procházky, děti si poctivě psaly své domácí úkoly a ve volném čase si hrály na hřišti s kamarády.
Ale dnes? Dnes už pomalu jediná komunikace mezi přáteli probíhá prostřednictvím Facebooku. Kde jsou ty časy, kdy se přátelé navštěvovali a scházeli se, aby si mohli popovídat? Stačí přeci párkrát kliknout myší a můžete prodiskutovat cokoliv.
Podle mého názoru dnešní "facebooková" generace okrádá sama sebe o nezapomenutelné chvíle. Dokonce si dovolím i tvrdit, že Facebook přátelství rozhodně neutužuje, jak si někteří lidé myslí. Naopak, spoustu přátel z Facebooku nás leckdy ani na ulici nepozdraví.
Já osobně Facebook využívám zejména ke komunikaci s lidmi, s nimiž se často nevídám, neboť pochází ze vzdálenějších měst. Dříve si lidé žijící daleko od sebe posílali dopisy. Dnes je však mnohem pohodlnější, levnější a především rychlejší si zapnout počítač, vše potřebné si napsat a odpověď dostat takřka ihned. Kouzlo dopisů se zcela vytratilo. Není to škoda?
Facebooku se nebráním, ale rozhodně by nemělo dojít k jakési závislosti. Vždyť ten drahocenný čas by se přeci mohl využít daleko užitečněji. Studovat, číst, pomáhat v domácnosti...dalo by se vyjmenovat mnoho dalších užitečnějších činností. Je nám to však něco platné?
Facebook taky je a bude. A až tady nebude, bude zase něco jiného, co nás bude takto "okrádat". Jak říkal Jean Jacques Rosseau, technologické pokroky kazí lidskou společnost. A bohužel jinak už to nejspíš nebude.
 


Předpověď počasí

14. července 2014 v 16:43 | Simona Kuboušková |  Slohy
Byl začátek května. Již dlouho jsme s přáteli plánovali sjíždění řeky Ploučnice. Čekali jsme jen na ten správný víkend, kdy bude příznivé počasí. Nedočkavě jsme tedy sledovali každodenní předpověď. Bude pršet, teploty se nevyšplhají nad 20 stupňů, Čechy zasáhne silný vítr. A pak konečně přišel ten den, kdy krásná moderátorka prohlásila: "Od pátku očekáváme oteplení až na 25 stupňů, bude skorojasno a na celém území beze srážek."
Ihned jsme vyslali oběžník, že je to tu. Sraz v pátek v pět odpoledne na náměstí. Když nastal onen dlouho očekávaný den, všichni se sešli s jiskřičkou očekávání v očích. I lodě na vozíku za autem se samou nedočkavostí pohupovaly. Ke srubu nedaleko řeky, jenž měl pro první noc poskytnout útočiště, jsme přijeli už za tmy.
V noci se však začaly ozývat zvláštní zvuky: "Buuum! Buuuuum!". Míša se zvedla ze spacáku a začala panikařit: "Pomóc, zloději!". Brzy byla celá chata na nohou. Každý popadl jedno poleno z bedýnky u kamen a Pavel rychle otevřel dveře a už už se chystal uštědřit pořádnou ránu. Ale kde je ten padouch?
A vzápětí jsme poznali zdroj onoho podivného zvuku. blíží se bouřka. Z dáli se ozývalo tlumené "Buuuum!". Zablesklo se. Všichni nevěřícně zírali na zlověstnou noční oblohu. Teprve až prudký déšť nás zahnal zpět do spacáků. Ale jak je to možné? V televizi přeci hlásili na víkend krásné počasí. Co to má znamenat?
Ráno stále pršelo. Ještě štěstí, že jsme měli lodě. Voda z řeky totiž sahala téměř ke dveřím chatky. Z auta byla vidět jen střecha. Lodě nám zachránily život...
Ačkoliv jsem po tomto "zážitku" vyslechla několik přednášek o meteorologii, dodnes nevím, zda se dá předpovědi počasí věřit. Tenkrát se nám to pěkně vymstilo.


Vypravování není docela úplně dokončeno - z časové tísně bylo uťato a vyvrcholení urychleno.

Závod vlčat a světlušek - krajské kolo 2014

14. července 2014 v 16:13 | Simona Kuboušková |  Skaut
Družina Lentilek z 3. dívčího oddílu Paprsek se ve dnech 13. - 15. června 2014 zúčastnila krajského kola Závodu vlčat a světlušek, který se konal na Červeném Hrádku u Jirkova.
Tématem celého závodu byly pohádky - děti se a cestě potkaly například s makovou panenkou, Rákosníčkem či s Ferdou mravencem. Závod prověřil nejen skautské dovednosti, jako je znalost první pomoci, historie vlasti a skautingu, přírody nebo orientace v mapě, ale také kuchařskou dovednost, fyzickou zdatnost, manuální zručnost či komunikaci.
Závěrem děti shlédly motivační pohádkové divadlo, kde se dozvěděly, že se večer bude konat pohádková slavnost a jejich úkolem bylo připravit si krátkou scénku ze života pohádkových bytostí.
Po napínavém boji se Lentilky umístily na 10. místě. největší úspěch jim přinesla zejména stavba stanu a perfektní znalost vlasti a skautingu, slabší disciplínou pak byla lanová překážka.
Doufám, že si světlušky závod naplno užily a především získaly nové zkušenosti do budoucího, nejen skautského života.

Simona Kuboušková - Švihulka

Organizace dne během maturitních zkoušek

16. června 2014 v 16:04 | Simona Kuboušková |  Slohy
Vzhledem k tomu, že během maturitních zkoušek studenti potřebují naprostý klid, aby se mohli na didaktické testy a slohové práce plně soustředit, myslím si, že by bylo vhodné, aby škola v těchto dnech byla vyhrazena pouze maturantům. Maturitní zkouška vyžaduje absolutní ticho v celé budově. Přítomnost nematurujících studentů ve školních prostorech by tento klid bezpochyby narušovala, ať už by se jednalo o klasické mluvení, či o zvuky vydáváné během pohybu po chodbě. Návrh řešení hlídkujících profesorů okřikujících hlučící studenty neustálým "PŠŠŠŠ" není rozhodně vhodný, neboť se jedná rovněž o rušivý element.
Dalším důvodem je nedostatek učebních prostorů pro nematurující studenty. Pro maturanty jsou vyčleněny třídy podle předmětů a úrovně obtížnosti. Celkem se jedná o osm tříd.
V poslední ředě uvedu úbytek vyučujících pro ostatní studenty. V každé třídě, kde probíhá písemná práce, musí být jeden dozor a gymnázium si ztrátu osmi učitelů nemůže dovolit. S tím jsou také spojeny zmatky v organizaci rozvrhu hodin pro zbylých jedenáct tříd.
Navrhuji tedy v období maturitních zkoušek zavést tzv. maturitní prázdniny. Během tohoto volna by se ostatní studenti alespoň mohli doma učit, aby si mohli opravit případné špatné známky před vysvědčením.

Poslední

5. října 2011 v 14:15 | Simona Kuboušková |  Slohy
Poslední může být Mohykán, poslední můžou být Přemyslovci, ale což takhle poslední zvonění?
Když se řekne poslední zvonění, obvykle si vybavíme teplé květnové ráno a cestu do školy, kterou se nám snaží překazit banda křičících maturantů v těch nejroztodivnějších přestrojeních. Mezi jejich tradiční výbavu patří klasická vodní pistole naplněná parfémen, nebo dokonce octem či jinou podivně zapáchající kapalinou. Nechybí jim ani razítka, rtěnky a lihové fixy, jimiž zkrášlují vzhled studentů snažících se projít kolem nich. Pro maturanty je poslední zvonění odlehčeným začátkem týdenního "utrpení" mezi hromadou knih a sešitů, tedy alespoň pro většinu z nich.
Ani nemusíme chodit daleko, abychom uslyšeli také své poslední zvonění. Že ještě nematurujeme? Nevadí. Ba naopak. Poslední zvonění je pro nematurující studenty spíše vysvobozením. Tedy to poslední zvonění, které nám oznamuje konec poslední hodiny. To je radosti. Dav studentů se dere k šatnám, někteří běží do jídelny na oběd a dříve či později vybíhají s úsměvem na rtech ze školy.
Že se vás to netýká? Nuže, máte-li již školní docházku dávno za sebou, nemusíte se bát. I na vás čeká ještě jedno poslední zvonění. Ať už dříve nebo později, smrt a s ní i poslední kostelní zvonění čeká opravdu na každého.

Kdybych měla křídla...

5. října 2011 v 13:56 | Simona Kuboušková |  Slohy
Kdybych měla křídla, vyletěla bych vysoko do oblak a prohlédla bych si celý svět z ptačí perspektivy.
Když jsem byla malá, vždy jsem si přála, abych uměla létat. Tehdy bych tuto schopnost využila nejspíš pouze pro zábavu a krásný pocit. Ale co dnes?
Podle mého názoru by se umění létat dalo využít nejen pro zábavu, ale především ke studijním účalům. Ať už z hlediska geografického, biologického, či klimatologického.
Když si představím, že mi narostl pár velkých křídel, představím si také, jak letím vysoko nad povrchem zemským a pozoruji spoustu přírodních úkazů, které ze země nevidíme. Například mračna valící se nad kontinenty, různé odstíny modré barvy v oceánech, nebo třeba Velkou Čínskou zeď - jedinou stavbu viditelnou z vesmíru.*
Schopnost létat by také velmi usnadnila práci mnohým vědcům. Například kartografové by nemuseli vytvářet mapy na základě složitých matematických procesů. Stačilo by jen zamávat křídly a pořídit pár ortofotomap** z určitých vzdáleností od povrchu Země. Jak by potom byla práce snadná.
Bohužel však žádný člověk opravdová křídla mít nemůže. Musíme se tedy spokojit s moderní technikou či s po domácku vyrobenými křídly. Ale s těmi raději nelétejme příliš vysoko, abychom nedopadli jako ubohý Íkaros.

Exploration and trade

5. října 2011 v 13:43 | Simona Kuboušková |  Slohy
During Tudor times, people searched for nex lands to conquer and settle in, and for the trade routes. Christopher Columbus, Vasco de Gama, Fernando Magalhaes and John and Sebastian Cabot, all helped to open up new civilizations.
Christopher Columbus discovered America in 1492, Vasco de Gama sailed around Africa to get to India and named the Cape of Good Hope; Fernando Magalhaes sailed around the Earth and he was eaten by cannibals in the Philippines.
Other famous explorers were Sir Francis Drake, Sir Walter Raleigh, Sir John Hawkins and Martin Frobisher, who explored large part of the Canadian Arctic.
Exploration led to trade with America, Russia, Africa and the East, and brought sugar, spices, silk and tobbaco to England. The main English exports were wool and cloth, so woolen merchants grew rich and powerful.

O tom se nediskutuje!

13. prosince 2010 v 19:01 | Simona Kuboušková |  Slohy
 Není tomu tak dlouho, co Marek dosáhl šesti let. V tomto věku se děti mění, začínají chodit do školy a nacházejí nové přátele. U Marečka tomu al bylo jinak.
 Před několika měsíci začal nový školní rok a Marek se spolu se svou maminkou vydal vstříc školní lavici. Žádné z dětí ale neznal. Zamrzelo ho ale, když viděl ostatní chlapce, jak je jejich tatínkové popleskávají po zádech, a dívky, kterým tatínci dávali pusu na rozloučenou. Ano, je to tak. Marek tátu nemá. Jeho otec zemřel před rokem při ošklivé autonehodě. Rodiče se rychle rozloučili s dětmi a za okamžik už přišla paní učitelka.
 "Dobrý den, děti. Tak vás tady vítám." řekla paní učitelka a všichni sborem odpověděli na pozdrav. Jen Markovi to chvíli trvalo a nakonec ze sebe dostal "Do-do-do-dobrý de-den." Zraky všech dětí se na něj upíraly a poté se všechny děti začaly hlasitě smát. Jen Markovi nebylo zrovna do smíchu. Té autonehody, při níž zemřel jeho otec, se totiž zúčastnil on i jeho matka. Mareček i jeho máma sice přežili, ale Markovi zůstaly trvalé následky. Velký šok zapříčinil jeho vadu řeči. Marek od té doby koktá.
 Ale místo toho, aby mu jeho matka byla oporou, jen mu to více ztěžovala. Už se k němu nechovala jako dřív. Za všechno mu nadávala, stranila se mu a vůbec se mu nevěnovala. Také začala pít a kouřit, což se na Markovi odráželo. Jeho oblečení bylo cítit kouřem a spolužáci se mu proto posmívali. A nejen proto. Hlavně také kvůli jeho koktání. Ve třídě neměl jediného kamaráda a v lavici seděl sám. Nikdo mu neudělal nic dobrého a dívky se ho snad i štítily. Mareček se kvůli tomu velmi trápil.
 Jednoho dne přišel za svou mámou. Plakal a prosil ji, aby nemusel chodit do školy. Ale ona, místo aby si s ním o tom v klidu promluvila, utrhla se na něj.
 "Jak si vůbec dovoluješ se na to ptát? Do školy chodit budeš a o tom se nediskutuje!"
 Nebohý Mareček nevěděl, kdo by mu ještě mohl pomoci. Ale ještě ho napadlo, že by si o tom mohl promluvit s paní učitelkou. A opravdu, vyšlo to. Paní učitelka si zavolala do školy Markovu matku a navrhla přeložení na jinou školu. Jeho máma teprve až po domluvě paní učitelky přistoupila na tuto možnost.
 Marek přešel na jinou školu, kde si našel přátelle. Jeho noví spolužáci ho mezi sebe brali a jeho vadu řeči vůbec nevnímali. Byl konečně šťasten.
 Markův život se změnil. Zlepšil se jeho prospěch i vztahy s matkou. NAvštěvoval své kamarády a oni navštěvovali jeho. Z Marka se konečně stal normální chlapec. Chlapec, jako každý jiný.

Kam dál