Sine musika nula vita!!!Sine vita nula musika!!!

Leden 2009

Kreslení po slepu

25. ledna 2009 v 13:13 | Simona Kuboušková, Lenka Cejhonová |  Blbinky

Umělec: Simonka



Tak to je Libuška, naše " nej " matikářka :D





A moje babička v celé své " kráse " ;-)



Hehé...Zdenička ( naše chemikářka a biologikářka boužel )




Moje maminka :)




Feiglík - jeden z nejlepších profesorů z naší školy :) Ale fakt




Antonín veze kmín 4 EVER :D




Umělec: Lenička




Aura Pekařová - Leničky nej profesorka a pro mě nej chemikářka ( Mladeži přezovat! )




Moje babička podle Leničky







Bětka PET ( do žlutých popelnic ) no podle Lenky je to dobrá profesorka, ale normálně je to uplnej zeměpisnej negramot, ale je fajn




Honzátko Hejdukovský Hejdukovátko :D



Nevím, kam tím Lenka mířila, ale doufejme že se pokoušela nakreslit sama sebe ;-)




Věruška, uplně nejhodnější člověk na světě chudák a to se Lenka ani moc nesnažila :-(



Naše super třídní Jiřinka s létajícím drdólem ( filtračním koláčem ) :D




Umělci: Lenička se Simonkou




A na konec - autoportréty - v levo je Lenička a v pravo jsem já

Fórová záda

25. ledna 2009 v 11:59 | Lenka Cejhonová |  Slohy
Tento příběh mi vyprávěla moje kamarádka Simonaa o své babičce, vdově, věkem kolem 75 let.
Paní Hälbigová je i přes svůj věk velmi čilá a pracovitá. Její nejoblíbenější místo se schovává uprostřed lesa, v podobě polorozpadlé chaty, kde se toto celé odehrávalo.
Jako každý pátek odpoledne, kolem 15 hodiny, tak i tento, nasedají dvě velice si podobné osoby, Simona se svou babičkou, do starého, sotva jedoucího autíčka a vyrážejí na chatu. Cesta ubíhá velice pomalu a co chvíli ještě musí zastavit, aby opravili poruchu. Nakonec k večeru spatří svůj cíl. Chladné počasí venku jim znemožňuje dělat nějakou práci venku, proto si jdou sednout k televizi a dívat se na oblíbený pořad. Zapnou "krabici s anténou" jak říká Simča a najednou se ozve: "Rup, křch, Dzzz, Dzzz!" a dál už nic. Jdou si obě tedy lehnout. Zbytek víkendu by se dále mohl nazvat už jako klidný a bez zvláštních příhod.
Nastal ovšem čas odjezdu a čiperná stařenka se rozhodla, že skoro 50 kilogramovou televizi odvezou domů a následně do opravny. "Babi dyť tě to zabije, ta telka je pomalu těžší jak ty", snaží se přimlouvat Simča, které se do stěhování kolosu vůbec nechce. "Nediskutuj, co řeknu já to platí a basta", nedá se babička odbýt, "A když se ti tak nechce, udělám si to sama. Kamarádka usoudila, že s babičkou se opravdu nic dělat nedá a zbaběle si sedla a koukala. Bylo na co. Babička si přinesla starou plachtu s tím, že na ní televizi naloží. Naložila. Snažila se plachtu posouvat po zemi, ale jak to zkusila, ozvalo se znovu jako v pátek večer: "Rup, křch, Dzzz, Dzzz". Tentokrát se nezničila televize, ale babičce záda.
A jak to všechno dopadlo? No, Simona zavolala domů a babičku odvezli do nemocnice, kde si týden pobyla a televizi do sběru. Možná už mají novou, ale jak ty dvě znám, určitě nefunguje.

Zamyšlení

25. ledna 2009 v 11:17 Povídky
Můj nejlepší přítel otevřel šuplík od komody své manželky a vyňal v hedvábném papíru zabalený balíček. Nebyl to jen tak obyčejný balíček, bylo v něm krásné dámské spodní prádlo. On ten balíček rozbalil a zadíval se na to hedvábí a ty jemné krajky: "To jsem jí koupil, když jsme byli spolu poprvé v New Yorku. To mohlo být asi tak před 8 nebo 9 roky. Nikdy si to neoblékla. Chtěla si to obléci při zvláštní příležitosti. A teď, myslím, že je ten pravý okamžik". Přiblížil se k posteli a položil to hedvábné prádélko k jiným věcem, které byly připraveny pro pohřební službu. Jeho žena totiž zemřela. Pak se ke mě obrátil a řekl: "Neukládej nikdy nic na zvláštní okamžik. Každý den, který žiješ je zvláštní okamžik." A já stále dodnes myslím na jeho slova ........ta změnila můj život. Dnes čtu více a uklízím méně. Sednu si na balkon, kochám se přírodou a ignoruji plevel, který se rozrůstá mezi mými květinami. Trávím více času s rodinou, s mými přáteli a méně v práci. Pochopil jsem, že život je sbírka zkušeností, kterých si máme vážit. Od teď si už nic neschovávám na později. Denně používám své křišťálové sklínky. Když se mi chce, tak si obléknu mou novou koženou bundu i když jdu jen přes ulici do sámošky. I můj nejdražší parfém použiji, když se mi zachce. Slova jako např. "jednou" nebo "při příležitosti" už v mém slovníku neexistují. Když to stojí za to, tak chci dělat, slyšet i vědět vše hned. Nejsem si jistý, co by žena mého přítele udělala, kdyby věděla, že už zítra nebude. "Zítra", které každý z nás bere na lehkou váhu. Myslím, že by určitě ještě zavolala své rodinné příslušníky a své blízké přátele. Třeba by i zavolala pár lidí, s kterými by urovnala pár nedorozumění a nebo by se i pár lidem omluvila za věci, které byly nevyjasněné. Odpustila by možná vše, čím jí kdo ublížil. Ta myšlenka, že by třeba ještě šla do čínské restaurace /její zamilovaná kuchyně/ se mi líbí.

To jsou ty nevyřízené maličkosti, které by mě rušily, kdybych věděl, že mé dny jsou počítané. Na nervy by mi také šlo, že vím, že se už nemohu sejít s přáteli, které jsem chtěl jednoho "vhodného" dne navštívit. Na nervy by mi také šlo, že vím, že již nenapíši dopisy, které jsem chtěl jednoho "vhodného" dne napsat. Že jsem svým milým dost často neříkal, že je miluji. Teď nepropasu, neodložím a neuložím nic, co mi dělá radost a co přináší smích do mého života. Stále si říkám, že každý den je zvláštní. Každý den, každá minuta, každá vteřina je zvláštní.


Nepřekonatelná brána

23. ledna 2009 v 10:40 Vtipy
Generál si pozve tři profesionální vojáky ze třech zemí: USA, Ruska a Čech. Přivede je k obrovské, vysoké, zamřížované bráně. Úkol byl jasný, překonat překážku. Američan se rozběhl a začal šplhat jako opice, ale po dvaceti metrech spadl dolů. Rus s myšlenkou 'ni krok zpět' se proti bráně rozběhl a chtěl ji prorazit svým tělem. Ani tento pokus neuspěl. Čech přišel blíž, podíval se na ostatní vzal za kliku a otevřel bránu.

Důvod nepřítomnosti

23. ledna 2009 v 10:39 Vtipy
"Pane, schůze začala před půl hodinou!" "Omlouvám se, já jsem nemohl přijít, protože jsem se stal otcem!" "A je to kluk a nebo holka?" "To se zistí asi za devěd měsíců."

Zázračné léčení

23. ledna 2009 v 10:37 Vtipy
Lékař říká: "Moji pacienti si nemohou nikdy stěžovat, že bych je špatně léčil." Pacient: "To věřím. A co pozůstalí?"

Manžel-lednička

23. ledna 2009 v 10:36 Vtipy
Žena žádá psychiatra o radu, že si neví se svým manželem rady. "Pane doktore, můj muž si myslí, že je lednička, co mám s ním dělat." Doktor ženu konejší: "To je v pořádku, mladá paní, to časem přejde." "No jo, pane doktore, ale když on spí s otevřenými ústy, tak mě budí to malé světýlko."

Zranění na golfu

23. ledna 2009 v 10:35 Vtipy
Dvě slečny hrají golf. Jedné se povede dlouhý odpal, ale když se míček blíží k zemi, slečna ztuhne. Trefila totiž přesně směrem na čtveřici pánů, hrajících na vedlejší jamce. A vskutku, jednoho z nich míček zasáhne a chlápek se zhroutí k zemi, zkroucen s rukama vraženýma do rozkroku. Slečna neváhá a vyběhne situaci nějak napravit. Chlap tam leží, heká bolestí, a slečna nabízí pomoc. On chvíli odmítá, ale slečna ho přesvědčuje, že je fyzioterapeutka a tudíž se vyzná. Postižený tedy rezignuje. Slečna mu zvedne ruce, rozepne poklopec a začne oběma rukama masírovat. Po par minutách se ptá, jak se pán cítí. On odpovídá: "Jo, je to paráda, hrozně příjemně. Ale ten trefenej palec na ruce mě pořád pekelně bolí!"

Ústřice

23. ledna 2009 v 10:34 Vtipy
Baví se dva lékaři: "Ty, co myslíš, jsou ústřice zdravé?" "Já nevím, ještě jsem žádnou neléčil!"

Přístupové heslo

23. ledna 2009 v 10:34 Vtipy
Blondýnka: "Říkáte tedy, že nemám v přístupovém hesle používat velká písmena, je to tak?" Hotline: "Přesně."
Blondýnka: "A číslice mám psát taky malé?"

Kvadratická nemoc

23. ledna 2009 v 10:32 Vtipy
"Pane doktore, můj muž má nějakou divnou nemoc, mohl byste ho vyšetřit?" Doktor manžela vyšetří a povídá: "Máte pravdu, paní, má kvadratickou nemoc." "A jaká to je?" "Má chuť na druhou."

Sestra-začátečnice

23. ledna 2009 v 10:30 Vtipy
"Sestro vzala jste pacientovi krev?" "Ano," povídá sestra, "ale měl jenom pět litrů!"

Mluvící rybičky

23. ledna 2009 v 10:29 Vtipy
Učitelka se ptá dětí: "Které zvíře mluví?" Přihlásí se Pepíček: "Rybičky!" "Jak jsi na to přišel?" "Doma máme akvárko v ložnici a jednou v noci jsem slyšel: "Jestli mě ještě jednou kousneš do ocasu, tak dostaneš takovou bombu, že proletíš akvárkem."

Správná odpovědˇ

23. ledna 2009 v 10:28 Vtipy
Hodina dějepisu: "Co se stalo 7.4.1348?" "Byla založena Univerzita Karlova." "A co se stalo v roce 1357?" "Slavili deváté výročí založení!"

Zima u počítače

23. ledna 2009 v 10:26 Hádanky
Víte proč je blondýnce u počítače zima? Protože má otevřený Windows.

Déštˇ v akvárku

23. ledna 2009 v 10:26 Vtipy
Víte, proč se schovává akvarijní ryba pod list? Aby na ní nepršelo.

Motýlí exkrement

23. ledna 2009 v 10:25 Vtipy
Jednou zajíc potká medvěda a uvidí jak sere v lese, přijde k němu a povídá: "Medvěde, ještě jednou tě uvidim a poletíš z lesa!" Druhý den přistihne zajíc medvěda znovu a tak povídá: "Medvěde něco jsem ti přece řekl!" Třetí den opět medvěd dělá velkou potřebu. Uvidí zajíce, vezme exkrement do dlaní a zdrhá. Zajíc jej dohoní a ptá se: "Medvěde, co máš v těch dlaních?" Medvěd odpoví: "Motýlka." Zajíc: "Tak mi ho ukaž." Medvěd otevře dlaň a řekne: "Jé motýlek uletěl, ale stačil se tu vysrat."

Blbci se sešli

23. ledna 2009 v 10:24 Vtipy
Biolog, fyzik a matematik stojí před vchodem do domu a sledují, jak 1 člověk vešel dovnitř a 2 lidé vyšli ven. Biolog to komentuje: "To je jasný, ty lidi se vevnitř množej, a proto jich vychází vic než vchází do baráku.". Fyzik nesouhlasí, prohlašuje: "To je chyba měření". Matematik se zamyslí a pak prohlásí: "Když teď vyjde minus jeden člověk, nebude v domě nikdo."

Telefonát

23. ledna 2009 v 10:20 Vtipy
Novinář telefonuje slavnému režisérovi a ptá se: "Co práve natáčíte?" Odpověď: "Vodu do vany."

Pozdní příchody

23. ledna 2009 v 10:20 Vtipy
Matfyzák přijde pozdě na přednášku asi o půl hodiny a když vstoupí do třídy, tak se ho profesor zeptá, proč jde tak pozdě. Student na to: "Pane profesore, já se Vám omlouvám, ale co se nestalo. Vstanu pozdě a tak abych stihnul vaší přednášku, osedlám koně a jedu do školy na koni, ale bohužel na Náměstí Republiky mi ten kůň chcípnul." Profesorovi se to nechce věřit, ale žáka nechá sednout. Za půl hodiny přijde jiný student s úplmě stejnou výmluvou. Profesor už má zlost a když 5 minut před koncem přednášky přijde další student, profesor se ho jedovatě zeptá:" Tak co, pane kolego, taky Vám na Náměstí republiky chcípnul kůň, když jste na něm jel do školy!?" Student na to:" Ale vůbec ne. Jel jsem do školy osmičkou, ale na Náměstí Republiky musela ta tramvaj zastavit, protože tam leželi 2 chcíplí koně.