Sine musika nula vita!!!Sine vita nula musika!!!

Květen 2009

Co mě na světě nejvíc těší

15. května 2009 v 10:08 | Simona Kuboušková |  Slohy
Na světě mě nejvíc těší moji přátelé. I když jich nemám moc, jsou teď těmi, kteří mi pomáhají prokousat se špatným obdobím.

Přátelé jsou ti, se kterými se můžu smát čemukoliv, přátelé jsou ti, kterým můžu říct cokoliv, přátelé jsou ti, kteří mě nikdy nezklamou, přátelé jsou ti, kterým se můžu vybrečet na rameni, když je mi nejhůř. Jsou to ti, kteří mě vždy podrží nad vodou, i když bych se nejraději utopila.

I přesto, že někteří mí přátelé nedělají výše uvedené činnosti, ale raději se svěří člověku, kterého znají sotva pár měsíců a na své přátele zapomínají, mám je ráda. I když mě to trochu mrzí, že mají tajemství před dlouholetými kamarády a raději tajemství povědí člověku, kterého ani pořádně neznají a před ostatními kamarády pomlouvají.

Já, když mám nějaký problém, jdu vždy za nimi. Vždy mi pomůžou dostat se ze špatného období a snadno mě rozesmějí. Někdy si ze mě utahují, ale já vím, že je to myšlené v legraci ( i když opakovaný vtip přestává být vtipem ).

Za přátele můžu považovat kohokoliv. Přítele, vysmáté kamarádky, i třeba někoho z příbuzenstva. Musí mít ale pro mě pochopení.

A i když se ke svým kamarádům někdy nechovám zrovna nejlíp, mám je z celého srdce ráda, neboť takovým přátelům se nevyrovná ani zeměpis, můj nejmilovanější, nejoblíbenější předmět.

ZO republika 2009

13. května 2009 v 17:27 Zeměpisná olympiáda
Letos jsem se dostala až docelostátního kola Zeměpisné olympiády, proto jsem byla ve velkém očekávání. V úterý v 17 hodn mě na nádraží vyzvedli pan Milan Jeřábek a paní Jana Peštová, univerzitní profesorři geografie. V autě už byl zástupce kategorie D za Ústecký kraj, Ondra Kotrc. Dále jsme ještě jeli pro Terezu Höferovou z kategorie B. Áčák měl vlastní dopravu, takže z Loun, odkud byla Terka, jsme jeli rovnou do Nečtin, kde se olympiáda konala na místním zámku patřícím ZČU ( Západočeská Univerzita ). Po prezenci jsme se ubytovali a navečeřeli v místní kantýně. Byla takzvaná UHO ( univerzální hnědá omáčka ) s rýží. Večer po hygieně jsme se učili a připavovali na zítřejší velký den D.
Ráno jsme šli na snídali, byly rohlíky s máslem a marmeládou, šunkou, sýrem a zeleninou. Po snídani nám pan Jiří Suda a nějaká paní z Plzeňského kraje sdělovala informace ohledně olympiády. Poté každá kategorie odešla do třídy, kam jí bylo určeno a v půl deváté se zašla psát práce bez Atlasu. Přesně za hodinu se psala práce s Atlasem a za další hodinu praktická část. Na každou část Zeměpisné olympiády jsme měli třičtvrtě hodiny + 15 minutovou přestávku. Olympiáda mi přišla relativně jednoduchá. Zanedlouho byl oběd - svíčková. Po jídle bylo osobní volno a v půl 3 jeli soutěžící kategorie A, B a C autobusem na výlet do nedaleké obce Manětín. Dozvěděli jsme se, že je to nejmenší město v Evropě, přičemž má pouhých 23 stálých obyvatel. Zde jsme obdivovali maličké náměstíčko lemované sochami a krásný zámek. Dále jsme navštívili vesničku Rabštejn nad Střelou, která kdysi patřívala do Sudet, zajímavou zejména těžbou fylitové břidlice. Taktéž jako v Manětíně jsme zde mohli vidět zámek. Od něj jsme se vydali jsme se po naučné stezce, která vedla přes židovský hřbitov kolem zajímavých fylitových lomů. Více než polovina cesty vedla údolím podél řeky Střely, další část trasy vedla skrz Rabštejn. Většina domků sloužících převážně k rekreaci byla zdobena právě z fylitů. Výlet končil opět u zámku. Nasedli jsme do autobusu a vrátili jsme se do Nečtin. Ani jsme si pořádně neoddychli a už začalo to dlouho očekávané vyhlašování. Z Ústeckého kraje jsme měli dvě 14. místa ( kategorie A, B ) dále 11. místo ( kategorie D ) a 6. místo, cože jsem byla já ( kategorie C ). Ústecký kraj se celkpvě umístil na 13. místě. Byla jsem z toho tak hotová ( blbě ), že jsem se z toho střískala do němoty, poprvé a naposled ( teda doufám ), takže co bolo pak už nevím ;-) :-(